Kdy se stanete španělským daňovým rezidentem? Pravidlo 183 dní je jen jedním z kritérií — španělský zákon zná i test středu hospodářských zájmů.
Upozornění: Tyto stránky slouží pouze k obecným informačním účelům a nepředstavují právní ani daňové poradenství. Pro osobní poradenství kontaktujte Jacoba Salamu.
Podle španělského zákona o dani z příjmu fyzických osob (Ley 35/2006 IRPF) se považujete za španělského daňového rezidenta, pokud splníte alespoň jedno ze tří kritérií:
Španělská daňová správa (AEAT) počítá dny kalendářního roku od 1. ledna do 31. prosince. Nejde pouze o dny nepřetržitého pobytu — i krátkodobé výjezdy a návraty se sčítají. Tzv. esporádicas ausencias (příležitostné nepřítomnosti) se do španělských dní počítají, pokud nemůžete prokázat daňovou rezidenci v jiné zemi.
Praktický příklad: Pokud pracujete v Praze, ale trávíte ve Španělsku Vánoce, Velikonoce a letní dovolenou — celkem cca 90 dní — španělský základ 183 dní nedosáhnete. Pokud ale pracujete vzdáleně a žijete střídavě v Barceloně a Brně, musíte dny pečlivě sledovat.
I pokud obě země — Česká republika i Španělsko — tvrdí, že jste jejich daňovým rezidentem, česko-španělská SZDZ (Smlouva o zamezení dvojího zdanění) obsahuje tzv. tiebreaker pravidla, která určí, která země má přednost. Klíčovým kritériem je stálý byt, poté těžiště osobních a hospodářských zájmů, obvyklé bydliště a nakonec státní příslušnost.
Základní pravidlo — pobyt více než polovinu roku ve Španělsku vytváří daňovou rezidenci.
Španělský zákon zkoumá, kde máte hlavní příjmy a obchodní aktivity.
Manžel/ka a děti s trvalým bydlištěm ve Španělsku mohou vyvolat domněnku rezidence.
Pro právní jistotu je nutné se řádně odhlásit z ČR a přihlásit ve Španělsku.
Správné nastavení daňové rezidence před přesunem ušetří značné náklady a vyhne se sporům se správci daně obou zemí.
